GRABOFEST 2014 / Vol. 5
Datum konání:
17.05.2014
Místo konání:
Dělnický dům ( Restaurace 3D ) / Dětmarovice
Kapely:
ROOT, ISACAARUM, THE NO-MADS(PL), OFFENCE(PL), NAHUM, BRAINSCAN(SK), MINORITY SOUND, DEAD CARNAGE
Grabofest se díky předchozím pěti ročníkům stal již tradiční součástí severomoravského festivalového programu a nejen mezi místními fanoušky – tedy z okolí Dětmarovic, kam se loni vrátil – si získává čím dál větší pozornost. Takovou zvláštností festivalu je skutečnost, že se drží určitých nepsaných pravidel, která ovšem pro samotné návštěvníky nepředstavují nějaký stereotyp, ba právě naopak. Samozřejmě důvod, proč festival vznikl, zůstává neměnný. Nejen celý Grabo team si zde každoročně připomíná smutné výročí, kdy se museli navždy rozloučit se svým kamarádem Petrem 'Grabo' Grabovským – letos to bylo přesně deset let od jeho tragického odchodu –, a tato tradice zůstane nepochybně zachována i v budoucnu. Další tradicí je i výborná domácí kuchyně, které vévodí vyhlášený guláš Armageddon; kdo jej alespoň jednou neokusil, jako by na festivalu nebyl.

Ti, kdo sem ovšem chodí pravidelně za kvalitní muzikou, musejí určitě ocenit především jedinečně sestavený line-up. Každoročně zde totiž dostane fanoušek zcela novou várku kapel, a v podobném duchu byl pojat i letošní ročník. A hned s úvodní formací DEAD CARNAGE jsme si mohli odškrtnout splnění dalšího, dost možná kuriózního pravidla – nebo snad náhody? Vždy se zde totiž objevila skupina, ve které některý ze členů působil v grindcorové smečce Disfigured Corpse – na nultém ročníku se představila samotná, tehdy ještě fungující kapela. Ostatně vedoucí Grabo teamu Hadgi je posledním baskytaristou této legendární úderky, takže možná až tak moc o náhodu nešlo.

Popravdě řečeno, letos jsem ale s dodržením této tradice ani nepočítal, jenže ex-kytarista DC Milhaus oprášil své zrezivělé struny, spojil své síly s aktuálními či bývalými hráči G.O.R.E, Dobytčího moru, Hibakushy, Hectoru a Solar Systemu, se kterými představil vůbec poprvé zbrusu novou kapelu právě na Grabofestu. Díky výčtu působišť jednotlivých členů si asi každý dokáže představit, jaký hudební 'bordel' se sypal z pódia. Každý totiž vnesl do muziky něco svého, a bylo tak dost těžké se v tom zpočátku orientovat. Základem byl ale určitě klasický těžkotonážní death metal, ze kterého se občas vylouply slayerovsky thrashové motivy, chladivý závan Amon Amarth, death'n'rollová údernost Entombed či špetka hardcorové neurvalosti. Protože zvuk ještě zdaleka neoplýval potřebnou kvalitou – dolaďoval se řekněme za pochodu po celou dobu festivalu –, nebylo možné příliš identifikovat nějaké chyby, a to vlastně i díky absolutní neznalosti repertoáru. Co bylo navíc překvapující – a stalo se tak na Gabofestu vůbec poprvé –, že hned na úvod přišlo kapelu omrknout několik zvědavců. O nějaké nespoutané pařbě se samozřejmě nedalo hovořit, ale odměny v podobě potlesku se Dead Carnage dočkali.

Za 'aktivitou' fanoušků určitě stála i skutečnost, že jich letos dorazilo o poznání více než v minulosti. Ještě před startem programu jich zde bylo opravdu požehnaně a zodpovědně ladili formu jak v zaplněném výčepu, tak i v předsálí Dělnického domu. Proto ani následující NAHUM nezůstali bez pozornosti publika, které ale zatím stále ještě více koukalo, než aby se zapojilo do nějakého divokého reje. Přesto se zpěvákovi Pavlovi s novou válečnickou vizáží podařilo pár odvážlivců přilákat až k pódiu. Zatímco se Dead Carnage snažili vyvarovat hráčských chyb a na nějakou pódiovou show příliš prostoru nezbylo, Nahum servírovali svůj set se vším všudy. Repertoár poskládaný především z debutu Gates Are Open mají dokonale nacvičený, takže se mohli na scéně pěkně rozšoupnout, a dodat tak svému energickému vystoupení i vizuální přidanou hodnotu. Kombinací přímočarého a technického thrash/death metalu byly nasáklé i dva nové songy (názvy mi bohužel unikly), ve finiši se ale sázelo na jistotu v podobě mé oblíbené The Vision Of Apocalypse a možná ještě o chlup lepší nakládačce Nahum (We'll Crush Our Enemies).

S přibývajícími prázdnými půllitry se začala atmosféra v Dělnickém domě uvolňovat a znatelně se vylepšil i zvuk, což bylo pro pražské MINORITY SOUND určitě dobře. Spousta samplovaných kláves, dodávajících jejich muzice typický industriální nádech, tak byla dostatečně slyšitelná, proto i fanoušek neznalý tvorby si mohl tuto zajímavou partu bez problému zaškatulkovat. I pro mě to bylo vůbec první živé seznámení s kapelou, v jejíchž řadách lze najít bývalé členy Return To Innocence, Rites Of Undeath či Poppy Seed Grinder. Nabyté zkušenosti byly evidentní a vše šlapalo jako perfektně seřízený švýcarský hodinový strojek. MS se určitě mohli opřít o strojově přesného náhradního bubeníka Petra 'Haty' Hataše (F.O.B.), kterému byl do odposlechů přimíchán kromě živých nástrojů a samplů patrně i rytmický doprovod – jen odhaduji. S takovou jistotou v zádech se tak mohla zbylá trojice bez rozpaků vrhnout do bezchybné prezentace svého repertoáru, představujícího zejména poslední počin The Explorer. Ačkoli nebude můj příměr stoprocentní, myslím, že skupina potěšila patrně nejvíce příznivce Fear Factory.

Patnáct let na scéně, nová deska Lost Control, živelná frontwoman Sylwia 'Alcoholady' Papierska a hromada nespoutané thrashové agrese – tím vším se mohou pochlubit polští THE NO-MADS. Přestože vyvrcholení večera mělo teprve přijít, bylo zcela evidentní, že i na tuto drsnou partu se místní fans patrně hodně těšili. V kotli to začalo okamžitě pořádně vřít, a protože nebylo času nazbyt, kapela bez zbytečných průpovídek sekala jeden ultrathrashový flák za druhým. Poměrně často přitom sahala po zmiňované novince Lost Control, přesto se publikum docela dobře chytalo, neboť rukopis kapely je jasně znát i z nové nahrávky, ačkoliv se místy přiklání i ke groove metalu. Zpěvačka Sylwia, to je nespoutaný živel. Neustále burcovala publikum a dopřávala si své oblíbené české pivo, kterým napájela i své kytarové kolegy a nechtěně si jím i natužila vlasy. Odkaz na Holy Moses je v tvorbě The No-Mads patrný a samotná Sylwia se během koncertu přiznala, že právě Sabina Classen je jejím velkým vzorem. To samozřejmě směřovalo k jedinému, a sice ke coveru Reborn Dogs z repertoáru německé legendy, který Poláci zařadili i na aktuální desku. Pro příznivce Holy Moses jistě zajímavý bonus, milovníci klasických The No-Mads se pak mohli zbláznit u tradiční hymny Thrash Alcoholisation.

Kdo měl chuť na pořádný grindový nátěr, ten se dočkal hned s následujícími českobudějovickými řezníky ISACAARUM. Tahle perverzní smečka přijela prezentovat zejména svou poslední řadovku Whorecraft, a pokud se v publiku nacházeli i fanoušci, kteří zrovna grind nemusejí, určitě se během vystoupení nenudili. Isacaarum totiž do své zběsilé muziky velice vkusně implementují i prvky klasického deathu či thrashe. Jednoznačně nejbrutálnější kapela celého Grabofestu nekompromisně kosila svými úchylnými songy všechny přítomné a bavila i svým projevem. Zejména zpěvák Chymus svým nervním výrazem a šíleným pohledem – patrně šlo jen o čočky, pokud se jedná o skutečnou oční vadu, tak se omlouvám, ale vypadalo to fakt úchylně – připomínal maníka, který patrně obcoval s prostitutkou nakaženou vzteklinou. Odkud pocházela krev, kterou byl potřísněn, jsem si raději netroufal ani v duchu domyslet. Když si ale člověk spojí onu image třeba s názvy skladeb jako Spermafrost, Born From Porn nebo Cum Together, patrně by došel k vyřešení rébusu... Kromě image měli ale určitě co nabídnout i po hudební stránce, a přestože to vše vypadá jako jedno veliké perverzní divadlo, dobře se u toho bavili i nezaujatí fans. Tohle mělo prostě koule, a pěkně chlupaté.

Poněkud delší pauza a zvýšený pohyb plešatých vousáčů jasně naznačovaly, že se zanedlouho otevře v dětmarovickém Dělnickém domě propadliště do pekelných hlubin. Aby taky ne, když se na pódiu objevili legendární pekelníci ROOT. Delší pauza znamenala především další vylepšení zvuku, který měli headlineři logicky nejlepší. Vrchní antikrist Jirka 'Big Boss' Valter v úvodu nezapomněl poznamenat, že celý dětmarovický set věnuje právě Petrovi Grabovskému, a samotný setlist byl z větší části zastoupen temnějšími songy, které místy navodily až funerální atmosféru. Ta byla neskutečně působivá a nenápadné smyčky ďábelských osidel se začaly pomalu, ale jistě utahovat. Občas se ovšem na chvíli povolily, aby umožnily fanouškům trošku toho uvolnění, třeba s triviálním prahitem Hřbitov, zasazeným do úvodní části setu. To však bylo publiku málo, proto se vehementně dožadovalo i kultovní Píseň pro Satana. 'Big Boss' s šibalskou jiskrou v oku jen suše pronesl, že už nehrají pro Satana, ale pro Ježíše Krista. V tu chvíli mu samozřejmě nikdo z přítomných nevěřil ani nos mezi očima a po chvíli už se celým kulturákem neslo sborové „Ach Satane, Ty vládče všehomíra...", načež se plynule přešlo na „6-6-6-6 je 666...". Tradiční vzkaz pedofilům a nacistům z Vatikánu všechny ujistil, že k žádnému konvertování nedošlo, takže si zbytek pekelného představení mohli náležitě a v klidu užít.

V následující pauze proběhla tradiční tombola, z níž si ti šťastnější odnesli zajímavé ceny i něco dobrého na zub. Zaplněný sál se ale začal pomalu vylidňovat, což jasně poukazovalo na skutečnost, kdo byl středobodem zájmu letošního line-upu Grabofestu. Ti, kdo ovšem vytrvali, rozhodně nelitovali. Slovenští BRAINSCAN sice dorazili chudší o jednoho kytaristu, ale Ján 'Cremo' Novosad si s brutálně laděnými riffy hravě poradil, takže tady ta absence nebyla až tak znát. Osobně jsem byl zvědav, jak se představí nový, teprve šestnáctiletý bubeník Filip Peťko. Samotná kapela jeho příchod komentovala slovy: „Prišiel, sadol a nakopal nám zadky." A nekecala. Ten klučina má neskutečný talent, o který se tahle divoká banda může spolehlivě opřít. A opírala se o něj takovým způsobem, že jim bylo po chvíli na pódiu dost těsno. Kdo Brainscan zná, jistě ví, že za mikrofony stojí, lépe řečeno s nimi divoce pobíhají, hned dva zpěváci – Martin 'Handrush' Androvič a Tomáš 'Noga' Smida – a v klidu nezůstávají ani 'Cremo' a baskytarista Peter Rusnák. K jejich našlapané muzice ale pohyb jednoznačně patří a pohyb byl patrný i v řádně prořídlém publiku. Kapelu to ale nijak nerozhodilo a házela alespoň těmto vytrvalcům energii a bezvadnou muziku plnými hrstmi. Kromě jiného představili i loňskou novinku Reflections a ukázali, jak se dá i v dnešní době dělat zajímavá a neotřelá muzika. Mix metalcoru, deathcoru, nu-metalu i klasického deathu a thrashe zní v jejich podání opravdu skvěle. Starší songy určitě potěšily třeba příznivce Machine Head a ani ty novější jistě nezapadly. Ačkoliv tedy Root předvedli nepochybně profesorský výkon a patří jim bezmezná úcta za to, co pro tuzemskou scénu udělali, tady musím být objektivní. Brainscan prostě „přišli, zahráli a nakopali nám zadky" a nejen za mě si odnášejí nálepku nejlepší kapely letošního Grabofestu.

Od polských OFFENCE, kteří momentálně čekají na vydání svého debutového alba R.A.W., jsem popravdě nic moc nečekal, ale to spíš z toho důvodu, že jsem podobně jako u Dead Carnage vstupoval na zatím pro mne nezmapované teritorium. A jak už to tak někdy bývá, pokud člověk nic nečeká, může být jen překvapen. A to překvapení bylo více než příjemné. Poláci tedy neprodukují nic závratně inovativního a přiklánějí se ke zlaté deathmetalové éře 90. let, ale podávají to takovým způsobem, že to každého příznivce klasického death metalu musí jednoznačně strhnout – vytrvalci se opět skvěle bavili. Je v tom určitá živočišnost, hromada energie i radost, zkrátka, hrnou to silou buldozeru a ještě se při tom skvěle baví. Na závěr tedy chutná a šťavnatá oldschoolová třešnička.

Polští Offence tak udělali pomyslnou tečku za letošním – a já si myslím, že velice vydařeným – Grabofestem, a vzhledem ke stoupajícímu zájmu fanoušků je další pokračování více než jasnou záležitostí. Asi nebudu sám, když uvedu, že Petr 'Grabo' Grabovský by byl určitě nesmírně rád, že se jeho kamarádům podařilo vytvořit něco, co má neustále stoupající kvalitu i popularitu. Osobně jsem se třeba setkal se spoustou návštěvníků, kteří zde byli vůbec poprvé a příště by se sem rozhodně rádi vrátili. Takže nová výzva pro pořadatele!
GRABOFEST 2013 / Vol. 4
Datum konání:
19.04.2013
Místo konání:
Dělnický dům ( Restaurace 3D ) / Dětmarovice
Kapely:
HYPNOS, ANTIGOD, PRIMARY RESISTENCE, VIRTUAL VOID, RAGING DEATH(PL), BLOODY OBSESSION, KALLIBRA, LÁZENŠTÍ ŠVIHÁCI
Po roce si metaloví fanoušci přijeli vychutnat další šťavnatou porci převážně tvrdě metalových souborů a zároveň zavzpomínat na Petra ‘Grabo‘ Grabovského, kterému je již tradičně festival Grabofest věnován. Oficiálně čtvrtý, celkově pak pátý ročník se po třech letech strávených v karvinském klubu Hard Café přesunul zpět do dětmarovického Dělnického domu, kde proběhl v roce 2009 neoficiální nultý ročník. Jednalo se tehdy vlastně jen o zkoušku, zda by podobná vzpomínková akce mohla fungovat, a jak ukázal čas, nejen tato zkouška dopadla velmi dobře, takže se z festivalu nakonec stala zasloužená tradice.

I letos se zde sešlo slušné fanouškovské zastoupení, jak bylo patrné ze zaplněného předsálí a přilehlého výčepu. Já jako pravidelný návštěvník jsem samozřejmě nemohl chybět, ovšem hlavní cíl, vzhledem k nečekanému ataku chřipkového viru, byl pro mě především přežít tuto osmihodinovou hudební nálož tvrdé muziky. Proto se hned v úvodu reportáže omlouvám za případné nepřesnosti či vynechání detailů, které jsem si prostě nebyl schopen zapamatovat. Letošní ročník byl zaměřen převážně na tvrdší a agresivnější muziku, přesto zde dostaly prostor i poněkud klasičtější kapely. Jednou z nich byla i úvodní KALLIBRA z Orlové. Z jejich produkce byly cítit především hardrockové kořeny, ze kterých ale vyrůstaly i čerstvé výhonky modernější rock/metalové muziky. Kluci během pětileté existence více méně bojovali především s udržením stabilní sestavy a tvorbou kvalitního repertoáru. Kdo si je pamatoval z nultého ročníku, musel ale uznat, že se posunuli nahoru po všech stránkách. Nicméně publikum bylo ten den patrně naladěno na tu avizovanou tvrdší strunu, takže jej nevzrušily ani občasné thrashové ozdoby v podání Kallibry. Skupina tak mohla toto vystoupení považovat spíše za jakousi veřejnou zkoušku.

V případě následujících VIRTUAL VOID se ovšem dala očekávat pod pódiem již hojnější účast, ale tři fandové se zrovna slovem hojnější asi nedají nazvat. To bylo poněkud podivné, neboť jejich produkce, postavená na drtivém death’n’rollu s blackmetalovými přívlastky za prezentací následujících formací rozhodně nezaostávala. Možná snad jen po zvukové stránce to bylo poněkud horší. Už při úvodní kapele se linula z pódia spíše taková hluková koule než uchu lahodící zvuková kulisa. To se ale postupem času naštěstí pomalu usazovalo do těch správných kolejí. Zpět ale k Virtual Void. Kapela to hrnula s typickou buldočí zarputilostí a nezapomněla několika kousky představit i novinku Ride To Hell On Fucking Whores, která vychází jako audio příloha aktuálního Pařátu. Podle první ochutnávky si troufám tvrdit, že by se mohlo jednat o nejsilnější materiál, který doposud vydali.

První a zároveň jediní hosté ze zahraniční byli polští RAGING DEATH. Polská thrashmetalová škola má velice silné základy a jak bylo vidět, kvalitní sémě nyní přináší i patřičnou kvalitní úrodu v podobě mladých, zatím možná ne tolik profláklých formací. Jednou z nich je právě i mladé komando z městečka Zory a jejich neskutečné podání old school thrash metalu 80. let, zavánějící především německou scénou, přinutilo pamětníky nostalgicky zavzpomínat. Neskutečné to bylo především tím, že svou ‘archaickou‘ muziku kluci servírovali s takovou přirozeností, jako by tu éru skutečně zažili, přitom v době, kdy vyšly takové klenoty jako Pleasure To Kill, Eternal Devastation či Obsessed By Cruelty, někteří z nich (pokud vůbec někdo) ještě nebyli ani na světě. To přimělo již početnější hlouček fanoušků ke zvědavému omrknutí téhle zajímavé smečky. Pod pódiem ale přímo narváno nebylo a každý si spíše hledal místo pro optimální poslech, neboť zvuk ještě nebyl nejlepší, ale dal se již označit za slušnější. Jako bonus přihodili trošku překvapivě i cover od Amíků Sadus.

Rovněž oldschoolově, ovšem mnohem agresivněji na to vlítli BLOODY OBSESSION. Tihle deathmetaloví neurvalci se pochlubili nejen novým počinem News From The Morgue, ale i takřka kompletně obnovenou sestavou. Přestože toho naživo ještě nemají příliš odehráno, šlapalo jim to opravdu výborně. Skvěle sem zapadl především zpěvák Míra, který svým neustálým pohybem uváděl do varu nejen přítomné fans, ale i své společníky na pódiu. Zhruba v polovině setu došlo i ke slavnostnímu křtu zmiňovaného alba. To už začalo být na pódiu docela těsno, neboť se zde sešli takřka všichni bývalí členové, kteří se více méně na novém materiálu podíleli. Poté se na chvíli ještě zdržel bývalý zpěvák Havel a střihl si s kapelou jednu novější skladbu. Nový hrdelník Míra nezapomněl jeden ze songů věnovat Petru Grabovskému a všem známým, kteří se rovněž předčasně vydali na tu nekonečnou cestu bez návratu. Sympatické bylo, že si vzpomněl i na Davida Sliwku, svého baskytarového spolubojovníka z dnes již neaktivních Rubufaso Mukufo.

Během vystoupení Bloody Obsession zazněla i úvaha o tom, kam se vlastně rockerova duše po zemské pouti dostane – do nebe, či do pekla? Ať je to jak chce, u ANTIGOD je tenhle problém dávno vyřešen. Tihle pekelníci, kteří si koncertní premiéru odbyli právě na loňském Grabofestu, se již docela slušně zapsali do paměti tuzemského posluchačstva. Ono se vlastně není čemu divit, když se v osazenstvu této smečky nacházejí členové takových spolků jako třeba Disfigured Corpse či Euthanasia. Slušelo by se říci, že za ten rok se parádně sehráli, ale to by asi nebylo tolik směrodatné, neboť již na svou loňskou premiéru byli dokonale připraveni a jejich set patřil k jedněm z vrcholů festivalu. Přesto bylo letošní vystoupení v lecčems jiné. Především v představení nového materiálu, který by se měl dočkat v tomto roce i oficiálního vydání. Jak bylo možné slyšet, nové songy mají snad ještě větší pekelnější nádech. Možná zde má poněkud více navrch deathmetalová složka, nicméně i typické thrashmetalové hoblování zde zůstalo rovněž zachováno.

Antigod svým vystoupením skutečně mocně zabušili na pekelnou bránu, která se následně otevřela a z Luciferova doupěte se začal na pódium řinout hustý, sírou čpící dým a za úvodních instrumentálních tónů Urbi At Morbid Farewell se z něj pomalu začala vynořovat nesvatá trojice Bruno – Igorr – Vlasa. Deathmetalová ikona HYPNOS samozřejmě přijela v plné parádě, tedy i s bubeníkem Pegasem, ten však nebyl vzhledem k zadýmení takřka vidět. Zato slyšet byl nejlépe ze všech zatím účinkujících tlučmistrů, přestože se i v předchozích případech jednalo o výborné ‘dřevorubce‘. U Hypnos se zkrátka podařilo zvuk již konečně seřídit do patřičných úrovní, které by se daly s přimhouřením oka zařadit do kategorie luxusní. Úvodním songem Nailed To The Golden Throne kapela připomněla zároveň svůj loňský počin Heretic Commando – Rise Of The New Antikrist, ze kterého zaznělo ještě několik dalších ukázek, jako například výborná Inverted Chasing The Apostles, kterou sám Bruno označil za poněkud rockovou záležitost. Nutno ovšem podotknout, že klasičtí rockeři by se v tomto případě přinejmenším pokřižovali. Bylo, či vlastně je patrné, že nový materiál již není určen jen pro ortodoxnější deathmetalové fans. Ponurá atmosféra určitě zachutná i přívržencům dark metalu, pokud bych měl být konkrétnější, třeba příznivci Behemoth by si mohli novou tvorbu Hypnos hodně oblíbit. Bruno, Pegas a spol. ovšem nezapomněli vytáhnout z rukávu i klasičtější a léty prověřené fláky. V samotném závěru došlo třeba k exhumování In Blood We Trust z prvního dema či skvělého stejnojmenného debutu. Přestože tahle věc vznikla již v roce 1999, vůbec nebyla cítit hnilobou a fanoušky uváděla do extáze jako před lety. Je fajn, že to Bruno s Pegasem znovu rozjeli. Tyhle comebacky, které dokážou přinést i něco nového, mají rozhodně smysl.

Pravidelní návštěvníci Grabofestu se určitě pamatují na skvělé vystoupení dnes ‘umrtvených‘ Disfigured Corpse během nultého ročníku. Hadgi (baskytara) a Ferenc (bicí), kteří dnes dirigují rytmiku v Antigod, již měli svůj výstup za sebou, nyní ovšem přišel čas i na vokalistu Vláďu Třískalu. Ten se loni spolčil s muzikanty, kteří působili – či působí – v takových smečkách, jako jsou například BoycoTT (prodělávající právě menopauzu) či Deaf1Cult0 (Deaf 99). Z tohoto spolčení nemohlo vzniknout nic jiného než vskutku zajímavý brutálně hudební koktejl PRIMARY RESISTANCE. Navíc frontman Deaf1Cult0 Dan Krajc se stejně tak jako ve své domovské kapele věnuje nejen baskytaře, ale i zpěvu, čímž zde dochází k opravdu úchvatným vokálním soubojům. Vláďa tlačil především na death/grindovou brutalitu, ‘šťastný‘ Dan pro změnu na svou typickou hardcorovou neurvalost. A samotná muzika? Ta byla jedním slovem parádní a patrně by dokázala probudit nejednoho nebožtíka. To mohu částečně potvrdit z vlastní zkušenosti. Někde u Antigod mi přestaly účinkovat prášky, kterými jsem se před festivalem nadopoval, ale právě u PR jsem nějaké zdravotní problémy přestal vnímat a dokonce jsem se nechal natolik strhnout, že jsem i párkrát protřepal ztěžklou hlavu. Kluci to mají vskutku perfektně promyšlené. Prvky deathu, grindu, thrashe, metalcoru a hardcoru, opřené o pěkně šlapající a údernou rytmiku, byly v jejich případě tak zajímavě propojené, jako by tyto styly patřily odnepaměti k sobě.

Závěr tohoto dětmarovického maratonu patřil multirevivalové formaci LÁZEŇŠTÍ ŠVIHÁCI. Tihle chlapíci dokážou vytáhnout z rukávu snad jakýkoliv hardrockový či klasicky heavymetalový hit, o který si řeknete. Celý set jsem již bohužel nemohl absolvovat, takže z toho mála, co jsem viděl, nechyběly například pecky Breaking The Law (Judas Priest) či Paranoid (Black Sabbath). Chlapi to dávali docela věrohodně, ačkoliv bylo patrné, že někteří z nich dávali před koncertem přednost jiné přípravě než instrumentální. Poměrně dost hluchých míst po sobě zanechal především baskytarista. LS se ale sami nepasují do role nějakých umělců a považují se spíše za kapelu, která by měla lidi hlavně pobavit poslechem dobře známých fláků, proložených vtipnými hláškami. O tom, že pobavili, není pochyb, takže nad nějakými nedostatky se není třeba asi příliš pohoršovat. Přesto vím, že pokud jsou ve formě, dokážou to rozjet opravdu parádně. O tom se ale určitě přesvědčím příště.

Další ročník Grabofestu dospěl tedy zdárně a bez větších problémů (jediný nastal snad jen během vystoupení Hypnos, kdy už tak dost potemnělé pódium nakonec zhaslo a ztichlo úplně, ale to jen na chvíli) a spokojen by byl určitě i samotný Petr ‘Grabo‘ Grabovský, jehož památce je festival věnován a nezapomnělo se na něj v průběhu akce několikrát vzpomenout. Fanoušci se již nyní mohou těšit na další přislíbený ročník, který by se měl zřejmě vrátit do klasičtějšího klubového prostředí. Netrpělivě očekávané otevření nově zbudovaného klubu Hard Café je již na spadnutí, takže snad již brzy uvidíme, kam budou kroky fanoušků směřovat v příštím roce.
GRABO FEST 2012 / Vol. 3
Datum konání:
19.05.2012
Místo konání:
Music Pub HARD CAFE / KARVINÁ-Staré Město
Kapely:
MALIGNANT TUMOUR, PROFANATION(D), EDITOR(SK), R.E.T., ANTIGOD, HIBAKUSHA, ČERVENÁ ŽABA, AWRIZIS
Grabofest se pomalu, ale jistě stává na Karvinsku kultovní záležitostí, a tak nemohli být příznivci dobré muziky ochuzeni o tuto akci ani letos. Oficiální třetí (celkově čtvrtý) ročník proběhl stejně tak jako ty minulé v klubu Hard Cafe. Pořadatelé festivalu se snaží vždy dodržovat jakási nepsaná pravidla, ovšem zákon schválnosti vždy funguje naprosto dokonale, takže tu a tam udělá nějaký zásadní škrt v plánování. Těmi pravidly jsou zejména dodržení žánrové pestrosti, skupinové neopakovatelnosti, vyhlášení bohaté tomboly a zajištění výborného občerstvení. Nejdůležitějším pravidlem a vlastně i důvodem, proč samotný festival vznikl, je každoroční uctění památky Petra Grabovského, fanouška a kamaráda většiny přítomných, zejména pak pořádajícího Grabo týmu. Pojďme se tedy podívat, co se letos povedlo i nepovedlo.

Datum konání je každoročně víceméně podobné, ale letos docela kolidovalo se dvěma faktory, ohrožujícími hojnější účast. Tím prvním bylo zejména počasí, vybízející ke slunění u vody nebo relaxování někde na zahrádce ve společnosti orosených půllitrů. Druhým ohrožujícím faktorem bylo i právě probíhající bratrovražedné semifinále mezi našimi a slovenskými hokejisty. Klub Hard Cafe ovšem nabízí možnost uspokojit i tyto potřeby, takže hned od začátku, když to na pódiu rozbalila poměrně mladá formace AWRIZIS, bylo možné pozorovat rozdělení fanoušků na tři tábory. Jedni zatím bez zájmu o muziku posedávali venku, kde se oddávali popíjení zlatavého moku a nasávali vůni vyhlášeného (dokonce i soutěžně oceněného) guláše Armageddon. Druhá skupinka nervózně postávala u baru, kde sledovala právě probíhají utkání, a ta třetí naštěstí pozorně sledovala dění na pódiu. Tam to tedy rozjeli zmiňovaní Awrizis a rozhodně bylo co poslouchat. Skupina na to šla pěkně zostra v duchu řízného groove metalu, který vkusně doplňovala o zajímavé, mnohdy až psychedelické vyhrávky. Hodně dobře se to poslouchalo a výborně by se na to i pařilo, jenže nikdo zatím nenašel odvahu. Formace vynikala i velice působivým mixováním stylů, což mělo na svědomí určitě i samotné personální obsazení, kde najdeme muzikanty z kapel Ill Crow, Dissolving Of Prodigy, Exorsus a Enwyllion. Ovšem nebyla to jediná kapela, jejíž členové jsou provázáni i s jinými spolky.

Když vezmeme například následující formaci ČERVENÁ ŽABA, najdeme zde prakticky totožné složení, které jsme mohli vídat ve vesmírných smečkách Galactic Industry a N.Y.G1.9. Z galaktických výšin se ovšem 'červenáčci' vrátili zpět do pozemské reality, kterou ale neberou příliš vážně, skladby patřičně okořeňují vtipem a pro srozumitelnost přešli i k českým textům. Ona vlastně skupina vznikla jako takový sranda projekt ve zkušebně, ale jak je vidět, ono to bezvadně funguje i naživo. S přimhouřením oka by se Červená žaba dala zařadit mezi kapely, které tak nějak dodržují další nepsané pravidlo, a to spolky revivalové. Sice převážná část setlistu pocházela z vlastní autorské dílny, došlo ale i na prezentaci několika předělávek, jako třeba Že se nestydíte nebo v závěru odehraná Non stop od Michla Davida, kterou si publikum po menším domlouvání zazpívalo. Docela zajímavě zde vyzněl kontrast mezi metalcorovým soundem a harmonikou (škoda že nebyla výraznější), která dodávala jednotlivým skladbám pub-rockový charakter. Mnohé songy zaváněly až punkovou rozverností, takže celkově shrnuto – Červená žaba předvedla parádní odvazovou show s patřičnou odlehčeností, ale i metalovou úderností.

Za místní legendu se dá považovat orlovská hardcore/grindová úderka HIBAKUSHA, která loni oslavila patnácté narozeniny. Ti kdo se na nultém ročníku těšili na jejich vystoupení, se bohužel nedočkali, takže příležitost vidět je na Grabofestu přišla až letos. Menší personální rošády měly za následek, že se na pódiu objevila i jediná zástupkyně něžného pohlaví. Baskytaristka Blanka nahradila původního Dina (Dobytčí mor), který se zde ovšem mihl v jednom songu coby vokalista. Škoda jen že se nová členka příliš nezapojila do pódiového dění a nenápadně se schovávala u svého aparátu. Zbytek kapely si to ale parádně užíval, takže se po chvíli v klubu, lépe řečeno na pódiu, vytvořilo docela slušné grindcorové peklo. Příznivci skočného hardcoru a drtivého grindu si rozhodně nemohli stěžovat a je jen jejich chyba, že si to přece jen více neužili.

Pravidlo o neopakovatelnosti, které právě doplácí na ten zákon schválnosti, bylo porušeno v případě slovenských ATTACK OF RAGE. Ti se zde představili již na nultém ročníku, tudíž pro letošní rok se s nimi nepočítalo. Bohužel němečtí Profanation, kteří měli být jednou z ozdob festivalu, nemohli do Karviné kvůli zranění bubeníka dorazit, proto museli pořadatelé na poslední chvíli sáhnout po této náhradě. Záskok to byl ovšem více než adekvátní. Slováci, možná nabuzeni aktuálním vývojem hokejového utkání, to rozjeli v naprosto dokonalém stylu. Již jejich minulá a zároveň debutová deska Grindpeace naznačovala, že jejich podání grindcoru je na vysoké úrovni, což potvrdili i na aktuálním počinu Sväté zlo. Pokud by měli v kolonce země původu uvedenou nějakou západní velmoc, určitě by se tímto materiálem dostali mezi širší světovou špičku. Takhle si ale musí klestit cestičku ke slávě těžce a sami. V tuzemsku jim to ovšem jde docela dobře a občasné výlety do ciziny naznačují, že by mohli zabodovat i za hranicemi. Pro mužskou část publika možná docela představovalo zklamání to, že řady souboru opustila baskytarová dračice Sára. Na jejím místě se tedy objevil Daniel 'Šampon' Hanák, který nebyl pro pravidelné návštěvníky Grabofestu až tak neznámý. Před dvěma lety se zde objevil totiž v podobně brutálních smečkách Craniotomy a Eternal Bleeding. Jak bylo ale vidět, sedí mu i tahle nová pozice. Hodně dobře do kapely zapadl i v loňském roce dorazivší vokální šílenec Denis (Diftery).

Ke slovu se dostal i hlavní pořadatel, baskytarista Hadgi, který se na pódiu objevil společně se svým rytmickým spolubojovníkem z dnes již neexistujících Disfigured Corpse Ferencem. Zbrusu nová formace ANTIGOD, která si zde v Hard Cafe odbyla svou koncertní premiéru, ovšem nabízí i další zajímavá jména v sestavě. Kytarové duo Žabák – Pedy (oba Euthanasia, NaiveArt) patrně netřeba představovat. Pátým kolem v soukolí (nikoliv u vozu) je vokalista Štěpán 'Khrom' Ryšánek (Ill Crow). Konfrontace mládí a ostřílených metalových harcovníků zde fungovala dokonale. Muzika na rozhraní thrash a death metalu skvěle souzněla s podobně barvitým vokálním projevem, který tu a tam neurvale podpořil i Hadgi jako v dobách DC. Kytarista a skladatelský mozek Pedy tu a tam vyšperkoval nabroušené kytarové riffy i nějakým tím sólovým pamlskem, o dokonalé rytmické souhře snad ani netřeba hovořit. Podle informací se nejedná o projekt, ale o regulérní kapelu, takže o Antigod v budoucnu dozajista ještě uslyšíme. Premiérové vystoupení dopadlo na výbornou a rozhodně doporučuji příznivcům totálního metalového bordelu, jak se o 'Anti-muzice' s oblibou vyjadřuje vrchní skladatel.

Na následující vystoupení třineckých R.E.T. se mohli těšit především pravověrní příznivci zádumčivého doom metalu, který skupina zajímavě 'vycpává' klasickými hardrockovými vložkami. V poslední době došlo v kapele k zásadní změně, kdy zpěvačku Zuzku nahradil původní vokalista Yarin. Bohužel kvůli nemoci se nemohl tohoto vystoupení zúčastnit, takže si jeho party rozebrali zbylí členové a hostující křikloun, jehož jméno mi nějak uniklo. Nicméně to nebyl jediný problém, který skupinu poněkud handicapoval. Nemožnost nazvučit klávesy ubrala poněkud na očekávané ponurosti. Přesto se R.E.T. prali s nepřízní osudu velice srdnatě a v rámci možností podali velmi dobrý výkon. Ze zpívajících 'zástupců' mě překvapil zejména baskytarista Klepy. Jeho zajímavá barva hlasu, hodící se především do klasického rocku, by si určitě zasloužila mnohem větší prostor. Vzhledem k problémům s nazvučením museli svůj set notně zkrátit, což nesly žánrově rozdělené tábory fanoušků všelijak.

Dobře naladěni dorazili do klubu punkrockoví EDITOR ze Slovenska. Zřejmě dobré zprávy o vítězství slovenských hokejistů vlily do žil celé kapely patřičnou energii, kterou pak plnými doušky předávali do publika. To sice z výsledku zápasu nebylo tolik nadšené, ale po chvilce ze sebe smutek shodilo a vrhlo se do podpódiového řádění. Editor si prošli docela zajímavým hudebním vývojem a z jejich projevu je to hodně znát. Z původního thrash metalu se dostali až k modernímu pop punku. Nechybí zde patřičně silné melodie s dobře zapamatovatelnými refrény, metalověji laděné kytary, bezchybná rytmika, ale i poměrně hodně saxofonových tónů. Místy se tak muzika dostala až někam ke ska punku či funky, jinde zase thrashově přitvrdila, jako například v kultovním kousku Červená Čiapočka, který pro změnu připomněl i textovou stránku plnou recesistických úletů a sprosťáren, které k projevu Editoru jednoznačně patří.

Po následné tombole se začalo schylovat k vyvrcholení celého festivalu, kterým mělo být očekávaně vystoupení ostravských MALIGNANT TUMOUR. Během zvukovky, která se bohužel neobešla bez dalších problémů, si fanoušci mohli dopřát pohled na odmaskovaného baskytaristu Šimka, který neúspěšně zakrýval svou identitu tím, že Šimkovi prý jen připravuje nástroj. 'Malignantí' znalce samozřejmě tímto nijak neopil (oni se vlastně opili sami), takže po nezbytné úpravě image se opět mohli všichni vrhnout do další divoké akce pod pódiem. Čtveřice to hned od začátku parádně odpálila a přestože účast nebyla taková, jako během loňského výročního koncertu, spokojenost byla na obou stranách klubu. Na 'nejlepší kapele na světě' je sympatické, že se dokáže odvázat před jakýmkoliv publikem. Jak frontman Bilos poznamenal, Petr Grabovský byl i jeho kamarád, takže velkou měrou se na tomto výkonu podepsal i tento fakt. Protože času příliš nezbývalo, pořadatelé po loňském incidentu s policií neměli rozhodně v úmyslu překročit stanovený půlnoční limit, kapela sešlápla plynový pedál až k podlaze, čímž dala pořádně zabrat i klubovému PA systému. Jeho pravá strana dokonce občas i zkolabovala, ale díky pohotovosti zvukaře vždy jen na chvíli. Časový limit se podařilo s odřeným nosem a natrženýma ušima víceméně dodržet, takže spokojeni tak nakonec mohli být všichni. Po doznění posledního tónu Grabo tým poděkoval všem přítomným a slíbil za rok další pokračování festivalu, které údajně proběhne již v novém klubu Hard Cafe, jenž by se měl přesunout na mnohem dostupnější místo v Karviné. Osobně jsem na tuto změnu velice zvědav, neboť dobrá dostupnost určitě přiláká i větší pozornost fanoušků.
GRABO FEST 2011 / Vol. 2
Datum konání:
14.05.2011
Místo konání:
Music Pub HARD CAFE / KARVINÁ-Staré Město
Kapely:
LOST SOUL (PL), INGROWING, RADIOLOKÁTOR, DOBYTČÍ MOR, PERIFERIC, HAVE THE MUNCHIES, SEPPUKA
Další ročník GRABOfestu je minulostí, takže se pojďme ve zkratce podívat, jak to letos vlastně v karvinském klubu Hard Cafe vypadalo. Vzhledem k tomu, že jsem měl to štěstí vidět všechny tři ročníky, neuniklo mi pár zajímavých spojitostí. Samozřejmě tou nejdůležitější byla a vždy bude především pietní vzpomínka na Petra Grabovského, pro kterého celý Grabo tým tento festival pravidelně připravuje. Další tradiční záležitostí je samozřejmě i chutná kuchyně, takže bylo zcela nemyslitelné, aby zde chyběl guláš Armageddon a fajne klobasy.

Čeho si ale možná pravidelní návštěvníci až tolik nevšimli, je například dodržování pravidla o neopakujících se kapelách, což sice bylo lehce porušeno, poněvadž úvodní formace Seppuka zde před dvěma lety již vystupovala. Tentokrát to ale byla náhrada na poslední chvíli za Death Never Pain. Ovšem náhrada naprosto výborná, která svými thrashcorovými 'haluškami' dokonale rozproudila krev v žilách. Další spojitost s předchozími ročníky je i v pravidelné účasti nějakého revival bandu. Tentokrát to byli jihočeští Radiolokátor, kteří řádně setřeli nános prachu z 'osmdesátkových' thrashmetalových fláků. A do třetice hudební spojitost, a tou je pravidelné účinkování některého z členů skupiny Disfigured Corpse. Letos to byli hardcoroví Have The Munchies, v jejichž řadách působí kytarista Maro. HTM předvedli podobně jako úvodní Seppuka naprosto strhující jízdu v čele se dvěma zpěvo-křiklouny. Crossoveroví Periferic dopřáli fanouškům trochu oddechu svou odlehčenější, přesto kvalitní a chytlavou muzikou. Proti tomu Dobytčí Mor pořádně nakopli uleželou mršinu a předhodili davu ty nejšťavnatější thrash/grindové flákoty z jejich nového alba "Syndrom". Co se týče závěru, ten byl vskutku luxusní. O kvalitách Ingrowing není třeba diskutovat. Grindcorová mašina, která si rozhodně nebere servítky a cpe to lidí hlava nehlava. Dokonce s přehledem ustáli i fanoušky válející se přímo na pódiu. Tou druhou luxusní záležitostí byli polští Lost Soul. Technický death metal tito chlapíci rozhodně umí a díky velice dobrému nazvučení se o jejich výborné hráčské technice mohli přesvědčit i místní fans. Škoda jen problémů s odposlechy, které toto výborně rozjeté vystoupení maličko rozkouskovalo.

Toto byla ale jen taková malá vada na kráse, která snad nikoho příliš nerozhodila. Bylo vidět, že fanoušci si nejen tento set, ale i celý festival maximálně užili a nebýt pokročilé noční hodiny, dozajista by se bavili nejraději až do rána. Pokud se ohlédnu zpět, zařadil bych tento ročník rozhodně mezi nejpovedenější, především co se hudební produkce týče. Členové Grabo týmu můžou být na sebe určitě pyšní a pyšný na ně může být i Petr Grabovský, který veškeré dění v klubu dozajista pozorně sledoval z rockového nebe.
GRABO FEST 2010 / Vol. 1
Datum konání:
15.05.2010
Místo konání:
Music Pub HARD CAFE / KARVINÁ-Staré Město
Kapely:
Czech SEPULTURA Revival, TORTHARRY G.O.R.E, ACHTUNG DEFEKT,ETERNAL BLEEDING (Sk) CRANIOTOMY (Sk), BETHRAYER, VIRTUAL VOID
Loňský nultý ročník GRABOfestu nebyl pouze jen hudební událostí, ale především vzpomínkovou akcí na Petra Grabovského, jemuž je tento festival věnován. Vzhledem k tomu, že se celá akce náramně vydařila, rozhodl se Grabo tým na tento fakt úspěšně navázat i v letošním roce. Veškeré dění se pro tentokrát přesunulo z Dětmarovic do karvinského klubu Hard Cafe, jenž je pro podobné akce přece jen stylovější a útulnější. Fanoušky lákala do klubu nejen kvalitní muzika, ale i z dálky se linoucí vůně připravovaného tradičního gulášku Armageddon, stejně tak jako na grilu se usmívajících „fajných“ klobásek.

Grabo tým samozřejmě přichystal i velice chutné hudební menu a každý si tak mohl vybrat dle vlastní posluchačské chuti. Zajímavou směsicí old school thrash/black metalu se představili Virtual Void, které ale poněkud ostýchaví fanoušci příliš nepodpořili. To následující Craniotomy a Eternal Bleeding, jenž dorazili společně ze Slovenska, již přece jen rozproudili krev fandů více. Není se ani čemu divit. V obou případech drtivá a našlapaná vystoupení v death/grindovém stylu byla rozhodně výborným nakopnutím pro další dění. Následující Achtung Defekt rozparádili publikum dokonale, přestože má jejich muzika hodně daleko do běsnícího projevu předešlých skupin. Plně-energický rockec s velkým R skutečně rozhýbal celý klub, tudíž byla veliká škoda, že toto bylo jejich poslední vystoupení v historii kapely. Výbornou thrashmetalovou jízdu předvedli Bethrayer v poněkud zkráceném, ale přesto dostatečně výživném vystoupení. Domácí grind’n’rolloví G.O.R.E svými zabijácky tanečními rytmy opět zvedli v klubu vlnu eufórie, která prakticky již neustala až do konce celého festivalu. Pod euforický kotel totiž řádně přiložila deathmetalová legenda Tortharry. Ti místní fans odrovnali nejen svou deathmetalově drtivou vlastní tvorbou, ale v druhé půlce koncertu i songy od brazilské metalové ikony Sepultura, neboť jak je známo, Tortharry vystupují i pod značkou Sepultura Czech Revival.

Pokračování GARBOfestu mělo určitě velice kladné ohlasy a je docela možné, že se z něj stane tradiční a populární záležitost. Petr Grabovský by byl určitě rád, že si na něj kamarádi opět vzpomněli, ale stoprocentně by měl velkou radost především z toho, že se GRABOfestu takto daří. Loňský ročník měl určitou mystickou pointu, kdy se baskytaristovi Endless narodila během vystoupení dcera. Letos, den po GRABOfestu (16.5.), což je vlastně den, kdy Petr nečekaně odešel do světa, odkud není návratu, se do rockového nebe odebrala i pěvecká rocková legenda Ronnie James Dio. Co tedy v tomto směru přinese další ročník…?
GRABO FEST 2009 / Vol. 0
Datum konání:
16.05.2009
Místo konání:
Dělnický dům DĚTMAROVICE
Kapely:
ORGASMATRON (Motörhead Revival), ATTACK OF RAGE (Sk) DISFIGURED CORPSE, ENDLESS, SEPPUKA, RUBUFASO MUKUFO PRASELIZER (náhrada za HIBAKUSHU)
Ztráta někoho blízkého je vždy bolestivá a smutná výročí si každý připomíná různě. Někdo v tichosti zapálí svíčku na hrobě, jiný třeba rozjímá při mši v kostele, ale leckdo možná i zapomene. Zapomenout ovšem na Petra Grabovského je pro jeho kamarády a přátele zcela nemyslitelné. Petr byl tělem i duší rocker a nade vše miloval dobrou a především tvrdou muziku, takže bylo zcela jasné, že připomínka pátého smutného výročí nemůže být pojata v tradičním duchu. Jeho kamarádi dali hlavy dohromady a přišli s velice originálním nápadem, jak uctít jeho památku. Rozhodli se na jeho počest uspořádat hudební festival s názvem GRABOfest. Neoficiální první ročník byl označen jako nultý a konal se na den přesně (16.5.), kdy se Petr nedobrovolně odebral do rockového nebe.

Na festivalu, který se konal v dětmarovickém Dělnickém domě, se představilo celkem osm skupin, převážně tvrdě rock/metalového zaměření. Na úvod to byla docela divočina, neboť z prasečího chlívku vypuštěni Praselizer ukázali, jak má vypadat správný chrotoidní grind. Přestože zapomněli na svůj tradiční exkrementový make-up, bylo to zběsile zvířecí. V podobném duchu to rozjeli i Rubufaso Mukufo. Ti byli ve svém projevu ovšem maličko kultivovanější a vyzrálejší. Na heavymetalovou strunu zabrnkali orlovští Ahard. Kapela poměrně nová, ale muzikantsky zkušená, což ocenili především příznivci klasické hard music. Šéf Grabo týmu Hadgi se představil coby baskytarista death/grindcorových Disfigured Corpse. Legenda domácí scény díky nabytým zkušenostem nemohla předvést nic jiného, než profesorský výkon. Ve stejných žánrových kolejích si libovali i o poznání služebně mladší Attack Of Rage ze Slovenska. O nějaké nezkušenosti se ovšem v jejich případě nedalo hovořit. Crossoverové fanoušky určitě potěšilo energické vystoupení Endless. Během vystoupení došlo ke zvláštnímu, až mystickému okamžiku. Jejich baskytaristovi se právě v době tohoto koncertu narodila dcera a leckoho v tu chvíli určitě napadla spojitost s teorií o koloběhu života a smrti. Petr Grabovský by byl dozajista s průběhem festivalu maximálně spokojen, ale největší radost by měl patrně ze samotného závěru, kdy se začaly z pódia linout tóny jeho nejoblíbenější skupiny Mötorhead. Pro tentokrát v dokonalém provedení českého revival bandu Orgasmatron.

Poměrně početný Grabo tým odvedl skutečně dobrou práci. Výběrem zajímavých skupin potěšili všechny přítomné a příznivci dobrého jídla určitě ocenili i práci šéfkuchaře, který připravil dnes již kultovní (dokonce i oceněný) guláš Armageddon) a také „fajnou“ klobásu. Celé to ale bylo hlavně o dobré zábavě a vzpomínání na Petra Grabovského. Tomu by se tato akce rozhodně líbila a určitě by si přál i její pokračování.